Devět centimetrů a spousta zklamání: čeští atleti prožili v Birminghamu historicky nejhorší šampionát

Existují šampionáty, na které chce sportovec co nejrychleji zapomenout, a přesně takový právě prožila česká atletika. Mistrovství Evropy 2026 v britském Birminghamu se pro reprezentaci proměnilo v historicky nejhorší vystoupení. Poprvé v poválečné historii se totiž čeští atleti vracejí z kontinentálního šampionátu úplně bez medaile. Je to hořká tečka za týdnem, v němž se naděje jedna po druhé rozplývaly.

Poprvé bez medaile

Šampionát se konal ve dnech 10. až 16. srpna a česká výprava do něj vstupovala s ambicemi. Do Birminghamu odcestovala poměrně silná skupina čítající 52 jmen, konkrétně 27 atletů a 25 atletek. Na papíře šlo o výpravu, která měla potenciál dosáhnout na stupně vítězů hned v několika disciplínách. Realita na dráze i v sektorech však byla nakonec nemilosrdná.

Výsledný účet je pro český sport bolestivý a bezprecedentní. Až na pár výjimek tým propadl prakticky ve všech disciplínách a poprvé v poválečné historii nezískal na evropském šampionátu jedinou medaili. Šéftrenér reprezentace mluvil otevřeně o nejhorším mistrovství Evropy v historii a nezakrýval velké zklamání. Zároveň avizoval, že bude chtít od realizačního týmu i závodníků důkladnou zpětnou vazbu.

Na tomto pozadí je třeba zdůraznit, že čeští atleti rozhodně nebyli daleko. Výprava si připsala hned čtyři bodovaná umístění do osmého místa, což svědčí o tom, že úroveň nebyla propastně nízká. Problém spočíval v tom, že se opakovaně nedokázala protlačit z těsného podhradí až mezi elitu. Právě ta blízkost dělá celkový dojem ještě frustrujícím.

Poprvé v poválečné historii se čeští atleti vracejí z mistrovství Evropy úplně bez medaile.

Devět centimetrů od zázraku

Nejbolestnější příběh šampionátu napsal oštěpař Jakub Vadlejch. Obhájce evropského titulu se v Birminghamu popral o medaili, ale nakonec skončil pátý s výkonem 82,88 metru. K cennému kovu mu chybělo pouhých devět centimetrů, vzdálenost, kterou v hale sotva přejdete. Ve světě vrcholového sportu je to rozdíl mezi radostí a prázdnotou.

Kontrast s nedávnou minulostí je přitom obrovský. Na mistrovství Evropy 2024 dokázal Vadlejch šestým a posledním pokusem urvat zlato, v dramatu, které se stalo legendárním. O dva roky později se štěstí obrátilo a stejně malý rozdíl ho tentokrát připravil o umístění na bedně. Sport dokáže být krutý právě v takových detailech, které rozhodují o všem.

Podobně hořce chutnal závod Lurdes Glorii Manuel, halové mistryně světa. Ve finále běhu na 400 metrů doběhla čtvrtá, tedy na nejnevděčnější pozici, jakou atletika nabízí. Být čtvrtý na kontinentálním šampionátu znamená být nejlepší z těch, kteří odešli s prázdnou. Pro talentovanou běžkyni šlo o důkaz kvality i o připomínku, jak tenká je hranice mezi úspěchem a zklamáním.

Blízko, a přece daleko

Manuel a Vadlejch nebyli jediní, kdo se ocitl v bezprostřední blízkosti medaile. Čtvrté místo obsadil i kladivář Volodymyr Myslyvčuk, zatímco vytrvalec Petr Meindlschmid doběhl osmý. Tato jména dohromady tvoří ona čtyři bodovaná umístění, o kterých byla řeč. Je to sbírka výkonů, které by za jiných okolností mohly znamenat oslavu, ale tentokrát jen podtrhly celkovou smůlu.

Nakupení čtvrtých a pátých míst je statisticky i psychologicky obzvlášť zničující. Jedna medaile by dokázala změnit vyznění celého šampionátu a zachránit náladu ve výpravě. Místo toho se opakoval scénář, v němž čeští atleti dělali téměř všechno správně, jen ten poslední krok jim unikal. Taková série těsných proher zanechává stopy nejen ve statistikách, ale i v hlavách závodníků.

Otázkou, kterou si teď bude česká atletika klást, je, proč k tomuto propadu došlo. Nabízí se úvahy o generační obměně, o formě přicházející ve špatný okamžik i o hloubce základny, která v klíčových disciplínách chybí. Jeden nepovedený šampionát ještě neznamená krizi, ale je to varovný signál, který nelze přehlédnout. Právě proto šéftrenér volá po pečlivém rozboru a zpětné vazbě.

Zároveň je férové připomenout, že sezona atletikou v Birminghamu nekončí. Někteří závodníci, jako Kristiina Sasínek Mäki ve finále na 1500 metrů, ještě měli možnost zabojovat a napravit dojem. Jednotlivé výkony mohou být odrazovým můstkem pro další vrcholné akce, které českou reprezentaci čekají. Neúspěch na jednom šampionátu se dá proměnit v motivaci, pokud se z něj vyvodí správné závěry.

Birmingham 2026 tak zůstane v české atletice zapsán jako bolestné memento, ale možná i jako nutný impuls. Devět centimetrů, jedno čtvrté místo za druhým a spousta zklamání dohromady vytvořily šampionát, na který se nezapomíná právě proto, jak byl krutý. Teď záleží na tom, zda česká atletika z tohoto dna dokáže vystoupat zpět nahoru. Odpověď nepřijde hned, ale hledání už začalo.