Česko na MS 2026: historický návrat po dvaceti letech skončil zklamáním ve skupině

Rok 2026 se stal pro český fotbal jednou velkou jízdou plnou emocí. Národní tým se po dlouhé době vrátil na vrcholnou světovou scénu. Radost z historického postupu ale nakonec vystřídalo zklamání z výsledků na samotném turnaji. Bilance sezony tak zůstává hořkosladká a nabízí mnoho témat k zamyšlení.

Největším úspěchem byla samotná kvalifikace na mistrovství světa. Česká reprezentace se na šampionát probojovala poprvé po dvaceti letech, naposledy startovala v roce 2006. Dlouhé čekání na velký turnaj tím konečně skončilo. Pro celou fotbalovou zemi to byl okamžik obrovské úlevy a radosti.

Cesta na šampionát vedla přes nervy drásající play off. V semifinále baráže český tým zdolal Irsko až v dramatickém penaltovém rozstřelu. Ve finále pak na české fanoušky v Praze čekal ještě větší nápor napětí. Po remíze 2:2 v řádné hrací době i prodloužení rozhodly opět pokutové kopy.

Právě z penaltového rozstřelu proti Dánsku se zrodil postupový klíč. Svěřenci trenéra Miroslava Koubka zvládli loterii z jedenácti metrů výsledkem 3:1. Tým tak podruhé v krátké době prokázal pevné nervy v nejvypjatějších chvílích. Postup na mistrovství světa se stal odměnou za odvahu a bojovnost.

Los skupiny a hvězdy

Los základní skupiny prověřil ambice českého výběru hned naplno. Reprezentace se ocitla ve skupině A po boku spolupořádajícího Mexika. Dalšími soupeři se stali fotbalisté Jižní Koreje a Jihoafrické republiky. Zápasy se odehrály na stadionech v Guadalajaře, Atlantě a v Ciudad de México.

Naděje týmu se opíraly především o zkušené opory z předních evropských klubů. Hlavní hvězdou útoku byl Patrik Schick, kanonýr Bayeru Leverkusen. Třicetiletý útočník má na kontě 24 branek v padesáti reprezentačních startech. Ve středu pole spoléhal tým na Tomáše Součka z West Hamu, jednoho z lídrů kabiny.

Česká reprezentace se na mistrovství světa probojovala poprvé po dvaceti letech, naposledy startovala v roce 2006.

Zklamání na šampionátu

Vysněný turnaj se ovšem pro český tým vyvíjel od začátku nepříznivě. Reprezentace nakonec obsadila poslední místo ve skupině A pouze s jediným ziskem. Ze tří zápasů dokázala uhrát jen jednu remízu, na postup to zdaleka nestačilo. Výkony na hřišti nedosáhly úrovně, jakou fanoušci po postupu očekávali.

Do turnaje vstoupil český tým soubojem s Jižní Koreou. Asijský soupeř nakonec zvítězil těsně 2:1 a Česko připravil o body hned na úvod. Porážka v prvním utkání citelně zkomplikovala vyhlídky na další průběh. Tlak na následující zápasy tím výrazně narostl.

Ve druhém vystoupení narazila reprezentace na Jihoafrickou republiku. Zápas skončil remízou 1:1, která českému týmu přinesla jediný bod na celém šampionátu. Naděje na postup sice ještě zůstávaly, ale jen velmi křehké. Rozhodnutí mělo padnout v posledním kole proti domácímu Mexiku.

Závěrečný duel se spolupořádajícím Mexikem se stal pro Česko krutou tečkou. Před bouřlivým domácím publikem podlehli čeští fotbalisté jasně 0:3. Vysoká porážka definitivně potvrdila vyřazení už ve skupinové fázi. Sen o postupu do vyřazovacích bojů se tak rozplynul.

Co dál pro český fotbal

Přes zklamání ze samotného turnaje má uplynulý rok i svou světlou stránku. Návrat mezi světovou elitu je sám o sobě velkým úspěchem po letech čekání. Mladší hráči získali na největší scéně cenné zkušenosti do budoucna. Právě ty mohou být klíčem k lepším výsledkům na příštích velkých akcích.

Rok 2026 tak zůstane v paměti jako kapitola plná protikladů. Euforie z historického postupu se mísí s hořkostí rychlého konce ve skupině. Hlavním úkolem nyní bude proměnit ojedinělý návrat v pravidelnou účast na vrcholných turnajích. Český fotbal má o čem přemýšlet, ale také na čem stavět.